média

1973
Mít kam jít – prestižní designový časopis Domov

Na Malé straně žila autorka čtvrt století. Byt na Maltézském náměstí ji stál nemalé úsilí. Bydlení mezi střechami a mezi holuby ji inspirovalo. Konaly se v něm i první mini výstavy. A když se fotil keramický podklad, vždy to probíhalo na jednom okně v bytě.

 „Měla jsem za tím oknem holuba, který byl ego maniak, pořád se nakrucoval před svojí krasavicí a když odletěla, tak se nakrucoval dál.”

Jaký ale byl autorčin sen o bydlení? Jak se nosí stavební materiál do 3.patra bez výtahu? Kde se našly staré radiátory a proč nerada mění vybavení svého bytu?

Více zde


1975
francouzské noviny LÉVEIL o Výstavě v Paříži ve čtvrti Nanterre


1976
Kde zněla zobcová flétna,

Práce

,,Ženy žasly nad keramikou výtvarnice Evy Jandejskové. Každé dílo má svou atmosféru, je znát autorčina snaha zvítězit nad hmotou a prostorem.“

Manekýny, jako pestrobarevní motýlci, předváděly modely zdobené batikou

Kožený šperk, snad poprvé u nás.

Umění nevšední krásy hledající nové, neotřelé uplatnění.

Více zde


1976
Keramika pro krásu, Lidová demokracie

To, co na první pohled vypadá jednoduše, nohy šlapou a ruce formují hrneček, je dost těžké. Zkoordinovat pohyb rukou a nohou a tělo udržet v klidu.

Autorka tvořila vázy, vázičky, popelníky, vázy na zeď a na Vánoce sérii zakuřovadel – takových domečků pro františky.

 „Dělala jsem točené věci, z různých úhlů, zepředu, zezadu. Každá ta váza byla k nějakému květu nebo skupině květů určená. Třeba ty okraje keramiky, které byly prolamované, udělaly kolem jednoho květu okrasu, Dal se tam pak jeden živý květ a stačilo to. Anebo se do nich dávaly květiny nahoře a z boku taky, Do velkých váz jsem vkládala vložky, aby se nemusela vodou plnit celá váza a také proto, že ve vložce se lépe vyměňuje voda a snadněji se vymývá.

Svícny jsem také dělala praktické, na dvě půlky, když je rozpojíte, lehce dovnitř vložíte svíčku a zaklopíte. Když dohoří, tak se to zase vymění.”

Proč chodila na  předmět točení hrnčířským kruhem včas? Proč jí bavily vázičky na zeď? A jak vypadá malá, přátelská souprava?

Dočtete se v článku z Lidové demokracie.


1977
Keramika plná květů,

Květy

Z květin si autorka všímá především slunečnice a kopretiny, patří k těm, kteří mají tyto kytky rádi pro jejich neokázalou krásu, skromnost a nenáročnost. Vytváří užitkovou keramiku, která má být užitková tom nejhezčím slova smyslu. Máme si s ní ,,užít” mnoho radosti, má dotvářet náš životní styl a prostor.

Proč jsou její svícny a vázy skladebné? Jak vidí své další možné cesty?

Více v článku z časopisu Květy.


1977
Za hrnčířským kruhem,

Večerní Praha

Po studiu na gymnáziu se zaměřením na fyziku, byla Eva Jandejsková přijata, a to hned do druhého ročníku, Na Uměleckoprůmyslovou školu v Uherském Hradišti, na obor návrhářství užitkové a dekorační keramiky.

Po jejím ukončení se vrátila do Prahy, ale k realizaci svých snů potřebovala svou pec, kruh, špachtli, barvy a glazury. Ještě tři roky dojížděla s nevypálenými pracemi za přáteli do Českého Krumlova. Doma ve vaně několik dní plavila hlínu a při jejím sušení měnila kuchyň v bahniště.

Poté se dočkala vlastního hrnčířského kruhu a pokračovala v tvorbě užitečných předmětů pro všední den, které však již tehdy měly punc nevšední krásy.

Jak formovalo studium její vkus a tvůrčí názor?

Více zde


1977
Na hrnčířském kruhu,

Domov

 „Nejcennější na tomto článku dneska je, že se moje vázička tehdy dostala na titulní stranu prestižního designového časopisu Domov. Já jsem nebyla ve Fondu výtvarných umělců ani ve Svazu autorů, tedy to vlastně nebylo možné, získat titulní stránku. Pak mi volal pan redaktor, že z toho měli velké problémy. Já to tehdy ani nijak neoslavovala, protože když se člověk prezentoval mimo ten fond, tak to nikdy nepřinášelo žádný užitek a spíš jsem z toho měla hrůzu.

Ve Fondu byly komise, které určovaly, co smíte a co nesmíte. Když jste se prodrali mimo tu komisi, tak začal nelítostný boj. Nebylo to vůbec jednoduché.

Vypadalo to tak, že když jsem chtěla prodávat v Díle, tak jsem musela projít komisí. Tou jsem neprošla, protože mi řekli, že je to nekeramické, že to vypadá kovově, že to nemá úroveň, že je to bla, bla, bla. Nebyla jsem prostě jejich člověk.

A to z několika důvodů. Za prvé jsem nebyla žačkou žádného pražského pana profesora, byla jsem z Moravy. A za druhé jsem nechodila na žádné sešlosti s nimi, protože to se chodilo, tak se to dělalo. Nezapadala jsem, nikdy jsem nezapadala a furt nezapadám. Proto jsem skoro zapadla.”

Autorka v článku vděčně vzpomíná na prof. Mikuláštíka z Uměleckoprůmyslové školy v Uherském Hradišti. Studenty vedl s taktem a takticky.

Po návratu do Prahy získala s bytem na Malé straně I zvláštní tvůrčí atmosféru. Na začátku tvorby se rozhodla pro keramiku zvanou užitkovou.

Vice zde


1977
Ot čega se pravi cvet, Socijalistička Čechoslovačka

 „Tohle je jugoslávský časopis, který si vyžádal moje podklady a vydal článek. Nevystavovala jsem v Jugoslávii, to byly jen informace. Vyžádali si podklady opakovaně a vydali později další, větší článek.”


1977
O výstavě v Kulturním centru v Berlíně,

Neues Deutschland a další noviny

V Československém kulturním centru v Berlíně Eva Jandejsková vystavovala společně s akademickou Malířkou Světlou Žákovou –Štrupovou.


1978
Krása v hlíně zakletá,

Československý voják

Všimněte si, že v článcích je vždy povzbuzení, pohlazení, krása. To jsem se taky vždycky snažila, aby to člověku lahodilo pro duši. Vždycky to po mne bylo důležité, beru krásu jako projev ducha.”

V jejím bydlení ji okouzluje skutečnost, že jak celek, tak poslední detail, jsou poznamenány citlivým tvůrčím vztahem k materiálům: k cihle, stejně jako ke dřevu, kachlíkům nebo textilu. Umí si na sebe skoro všechno ušít a dokáže si vyrobit i boty. V praxi si je ovšem raději koupí. Krásné lyrické předměty vymýšlí se zavřenýma očima před spaním ale i za bílého dne v dílně. Lecos si vysní, ale když začne pracovat s hlínou, představa teprve nabývá konkrétní podoby a vidí, co přesně chce. Lidi má moc ráda, nikdy před nimi neutíkala a věnuje jim celou svou práci. Cokoli ve své dílně dělá, dělá vždy s nadějí, že tím někoho potěší.

A kde ji přijali návštěvníci výstavy vřeleji – v Německu nebo Bulharsku? Kde ji zvali k sobě domů?

Vice zde


1978
Pro oslavu života,

Práce

Kam oko pohlédne – pečeť krásy. Účelová stránka věci je spíš jakousi výchozí, vnější záminkou. Naléhavěji, než svou užitkovostí totiž každý předmět promlouvá svým tvarem, výrazem, estetickou řečí a jejím vnitřním obsahem. Potřeba krásy, spontánní výdech radosti, jsou zřejmě dominujícím činitelem, cílem i příčinou tvůrčího činu.

Citace z návštěvních knih také rozehřejí:

Paní Jandejsková, asi vás potěší, že jste mi zkrášlila den, sděluji vám to, a kdyby jen den – budu z toho bohatší už napořád. ( J. Kolář). A když se autorky zeptáte, proč to vlastně dělá, odpoví: Pro oslavu života.

Více zde


1979
Keramika nevšední krásy,

Lidová demokracie

…Každé slovo charakterizující dílo Evy Jandejskové zní příliš ploše a zdaleka nevystihuje zvláštní, osobité kouzlo, barevnost a krásu všedních věcí vytvořených s nevšední fantazií…”


1979
Výlet za krásou,

Práce

Kniha návštěvníků je psaná německy, rusky, maďarsky, japonsky nebo také česky.

,, Je to nádhera, která se nedá ani slovy vyjádřit… Tahle keramika zahřeje člověka u srdce… ”


1979
Nádherný lék, Lidová demokracie, Výstava v Roztokách

,,…Intuitivní, citlivá, lyricky zaměřená Eva dala už na samém počátku své tvorby do vínku hledání a objevování krásy. Ryzost a nefalšovanost jejího výrazu přivádí k opojení.”

Více zde


1979
Hlína chce dobrý oheň,

Mladá fronta

,,Tenhle pán to napsal tak obdivně, až mi to bylo blbý. Až si to přečtete, tak vám to třeba taky přijde blbý. Spíš to byl obiv ke mně, než k té keramice, já jsem na to nebyla zvyklá, všude mne zakazovali, ne oslavovali.. Měla jsem z toho pocit, že je to až nadnesené. To bylo poprvé, co se redaktor poklonil mě a ne mojí tvorbě. Tenkrát jsem si říkala: Ten člověk se snad zamiloval nebo co blbne.“

Eva Jandejsková, keramička, které by měl patřit svět, protože ho pomáhá nejen stavět.

,,… Objevuje jeho zasuté, téměř ztracené hodnoty…“

,,… Tvoří mezi námi žena s tváří a gesty antické bohyně…“

,,… Krajiny dětství našeho se nikdy nevracejí zpátky. Ten kouzelný bezstarostný čas si každý mohl prožít jen jednou, jedinkrát. Eva Jandejsková se nám ve svých vzácně jemných věcech pokouší postavit most či bránu k zasutým sice, ale nikdy zcela zapomenutým krajům dětství…“

Proč se keramický svět autorky v této době rozšířil o engoby? A co to vlastně je?

Více zde


1979
Čekání v trávě,

Rudé Právo

,,…Evě Jandejskové a Pavlu Císaři se podařilo vytvořit jakýsi dvojkoncert…


1979
Oáza křehké krásy,

Flora

,,…Vzácná jednota vystavených děl, nainstalovaných s největším možným půvabem, vezme příchozímu dech… “


1979
Setkání s krásou,

Lidová demokracie

,,… Ten, kdo již drive propadl kouzlu její keramiky, nebude zklamán. Svícnům, vázám, nástěnným kachlům, vytvořeným k užitku i radosti, vtiskla umělkyně vždy kousek své osobnosti. Lyriku, smysl pro krásu a radost ze života …, ale především umění těšit se z věcí nejnepatrnějších


1980
Pokaži mi ako stanuješ, Socijalistička Čechoslovačka,

jugoslávský časopis


1981
Nie je váza, ako váza,

Dievča

,,… Květy najdeme u Evy Jandejskové na každém kroku, i když nemá vlastní zahrádku, snad proto vyrábí různé zahrádky z keramiky…“

,,… Vázy, keramické kachličky, stolní keramiky, to vše upoutá ušlechtilým, promyšleným tvarem, decentní glazurou. Ze všeho je cítit perfektně zvládnuté řemeslo, kus poctivé práce a houževnatost…“

,,… Zkouší novou technologii, jako když kuchař zkouší nový recept.“


1982
Kytky rostou z hlíny,

Pionýr

,,Tenhle článek psala paní redaktorka Vrbová, manželka skladatele, textaře, Pavla Vrby. Byli u mě na Malé Straně, to si pamatuju, že když šli ode mě, tak jeho někdo přepadl na Kampě. Přišel ale jen o čepici 🙂 “

,,… Kombinace keramiky s různými materiály je pro každého keramika vzrušující. Zvláště, kdy jde o takový technologický problém, jako je spojení šamotu, porcelánu a majolikové hmoty,
o které se v poslední době snaží Eva Jandejsková. Musí totiž najít správný poměr, při kterém by materiály v peci pracovaly přibližně stejně. V opačném případě výrobky při schnutí a
pálení praskají. Zatím její výrobky končí většinou v koši.“


Proč se přesto cítí jako znovuzrozená?

Vice zde


1986
Ke kráse prostředí,

Voják

Nová technologie umožňuje autorce přechod na keramické obrazy, kachle, mozaiky a plastiky, mezi nimiž objevuje svůj nový svět. K majolice se však nadále vrací, protože příznivci prací Evy Jandejskové se nadále dožadují I její keramiky užitkové.

Proč začala Eva Jandejsková tvořit mozaiky a plastiky?

,,Už mě to začalo obtěžovat, udělala jsem jednu vázičku, ta se líbila, někdo si ji koupil, někde jsem ji vystavila, někdo si ji koupil. Lidé říkali: Moje paní doktorka by chtěla…. v práci máme MDŽ a chtěli bychom … A nechceme jinou, chceme tu samou. Udělala jsem pět kusů a už jsem nemohla, to nešlo dělat do nekonečna to samé. Potřebovala jsem dělat něco jiného. Odpíchla jsem se k obrázkům. Ze začátku lidé ty obrázky moc nebrali, furt chtěli ty vázičky. Ale já jsem to pozvolna začala kombinovat, mohli jste do obrázku strčit ještě tu kytku. To lidé začali brát. „Ale on ten obrázek je vlastně hezkej. Ty obrázky, jak to děláte? Aha, ono je to podobné té keramice, ono je to skoro jako ta keramika“. Přesunuli se k obrázkům. Lidem musíte dát impuls, aby pochopili, že to druhé je lepší. Nemůžete pořád opakovat jednu věc, to utlumí, přibrzdí, nic pořádného už potom neuděláte. Musíte se pořád rozvíjet…”


1986
Hudba uhnětená z hlíny,

Rudé právo

Výstava má jeden význačný rys: smysl pro humor, nadsázku, karikaturu – je to prostě hodně legrace, jemné, kultivované a duchaplné.

,,Výstavu dělal na Újezdě Fond výtvarných umělců. To jsem se poprvé někam dostala s fondem, na společnou výstavu keramiků.”


1986
O výstavě ve výstavní síni Metro


1986
O výstavě Vánoce s knihou a keramikou


1987
Poetická krajina Evy Jandejskové,

AZ Magazín


1987
Rozhovor se ženou, které chutná voňavý chléb,

Západočeský Pekař Cukrář

,,Nás tak trochu pojí pec. Jenže já nepeču a vy pro změnu nepálíte, tedy alespoň pokud dodržujeme technologii nebo technika neselhává. Různá teplota, vlhkost, doba vsázky a pečení či pálení, nás zase tak trochu odlišuje. Mám ráda křupavé a jak vy říkáte objemné pečivo, voňavý, nedrolivý chléb. Nevím, jaké housky pečete vy, ale já je nakupuji kousek od domova, v Praze na Malé straně…”


1988
o výstavě La DONNA NELL ARTE v italské Gorizii


1988
Pohoda v duši,

Květy

Na keramičce Evě Jndejskové je na první pohled patná jednota vnitřního světa. Začne-li se jí dařit na jedné cestě, hledá další…

Co dala a vzala Evě Jandejskové keramika?

,,Nevím, co vzala, vím, co dala. K řádu tvorby se často musím nutit, ale mám-li impuls, nemusím pak ani spát. Ve vnitřním napětím které často prožívám, se dají zažít moc hezké okamžiky štěstí….Je spousta věcí, které mě nebaví, Tahat hlínu, připravovat ji…Ale ten procítěný, intenzivní pocit štěstí – to je ono! Stojí za všechnu tu námahu, neúspěchy I zklamání. To je moje odměna,”

Více zde


1989
O výstavě v německém Bayreuthu


1989
Zápisník o výtvarném umění

,,To byla taková socialistická výstava a na ní byli tendenční výtvarníci. Tu výstavu hodnotil pan Jaroslav Bušek, což byl pojem který hodnotil výtvarníky a tady napsal: „Zvláštní výboje jsem tu nenašel a tím spíše jsem postrádal expozici Evy Jandejskové a Stanislava Martince, které znám z individuálních výstav a kteří dost úspěšně čeří vody zaběhnutého keramického standardu. Jandejsková úsporným nanášením malířských prvků do keramiky. Martinec svérázným myslitelským přístupem jak k materiálu, tak ke světu.“

Takže on nás tam postrádal, on byl známý hodnotitel, kunsthistorik, speciálně na keramiku. On prošel tu keramickou výstavu a napsal, že nás postrádá. To bylo taky docela dobrý.

Když jsem ten článek našla, tak jsem si to tady podtrhla. A souhlasila jsem s ním. Když se tam měla prezentovat celá výtvarná obec keramiků, tak že tam měly být zastoupeny všechny směry, I to naše křehké a poetické pojetí.


1994
O výstavě SOMMERAUSSSTELLUNG,Drei Seen Galerie,

Rakousko

Takto informovaly salzburské noviny


1997
Eva Jandejsková,

Naše rodina

,,….Autorka na pražské Portheimce představuje své olejové a keramické obrazy, které jsou poselstvím velkého duchovního a citového náboje, něžné I nádherně barevné, zahrnující mytologii, biblická podobenství, přírodní, hudební I pohádkové motivy…“

Více zde


1997
Výtvarné umění – nasaďte si poetické brýle,

Květy

,,….V posledních letech rozšířila autorka své tvůrčí hledání o obraz malířskou, zaujaly ji zejména kombinované voskové a olejové techniky. Keramika ji omezovala, měla potřebu hlubšího vyjádření příběhů…“

Více zde


1997
Z blízka,

ELLE

Výstava na Portheimce ukazuje to nejlepší z 25 let autorčiny tvorby

Více zde


1997
Oltářní obraz Evy Jandejskové,

Sobotní slovo

Autorka vyhrála konkurz na výzdobu kostela sv. Františka z Assisi v sicilské Messině. Třímetrová keramická mozaika bude umístěna v prostou za oltářem….

,,Na Sicílii, v Mesině, stavěli nový kostel, tenkrát se na mne obrátil papyrolog z Florencie, pan Rosario Pintaudia říkal, že by měli zájem. Já jsem zas řekla, že jsem ochotná to udělat i zadarmo, jen za cenu materiálu a odvozu a že bych chtěla udělat kvalitní keramickou mozaiku v opravdu pěkném prostoru. Tak jsme to domlouvali, místní pan farář říkal jo, jo, jo. Stavěl se kostel, katedrála v Mesině, pak to někdo vytuneloval, nedostavěli střechu, takže nebyly peníze a tak se to protáhlo, že nevím, zda to někdy dostavěli. Tak zůstalo jen u toho návrhu. Věčná škoda, byl to mimořádně dobrý návrh. Všem se to líbilo, ale výsledek byl nula.”


1997
Tvůrkyně oltáře,

Květy


1997
Malující keramička na Portheimce,

Právo


1997
Portheimka vystavuje keramiku,

Mladá fronta Dnes

Není jí lhostejná ani ekologie či obavy, kam současná doba směřuje, což vyplývá I z názvů děl – Zánik fialové planet, Ti, kdo přežili

,,Člověk by se měl zamýšlet, k čemu tady je, kam spěje. Nechci ukazovat katastrofy a věci negativní, ale hlavně to, že ze špatného vychází něco, co je přínosem.”

Více zde


1997
Eva Jandejsková,

Reflex

,,Můj kamarád, spolužák, který dělal v Reflexu, mi nabídl, že o mně napíše článek. On byl básník, posílal mi knížky, já mu posílala obrázky. Tak jsme spolupracovali. Tohle byl náš poslední společný projekt, zastavil se u mě s fotografem, to už jsme s manželem bydleli na Vinohradech.“

Práce Jandejskové stojí jaksi mimo výtvarné proudy a módní trendy. Proto působí potíže kritice, ale nikoli obecenstvu.

Našinec by čekal, že se výtvarnice postará o rozvěšení obrazů před výstavou, ale opak je pravdou. To hudební skladatel strávil před výstavou na Portheimce tři dny, zavěšoval a převěšoval. ,, Manžel tu výstavu komponuje jako symfonii, pozná, kde jsou vrcholy, jak sdružovat motivy. Autor nemá od toho, co udělal, správný odstup, proto řada výstav dnes vypadá, jako by do sálu někdo vysypal vagón s uměním a dál už se o něj nestaral.

Eva Jandejsková vstává kolem osmé a první, co dělá je, že se jde podívat z okna, zda to stálo za to, se do tohohle světa probudit. Zatím prý byla vždy odpověď kladná.

Vice zde


1997
Eva Jandejsková,

HUDEBNÍ ROZHLEDY

,,Můj muž byl hudebník, tak to bylo takové naše společné povídání o nás dvou a o cestování. Byli jsme v Americe, Japonsku, Evropě, Africe, Sovětském svazu…..

To si vzpomínám, jak jsme jeli sovětským vlakem, můj manžel, ještě jeden muž a já. Jenže my ještě nebyli sezdaní a oni nám nechtěli dát jedno kupé. Takže můj budoucí muž spal s tím pánem jinde a mě, že dají speciální kupé, že mě Sovětský svaz ohlídá. Jenže do toho kupé přišel večer mladý Francouz. To byly služby Sovětského svazu. No nic, on spal nahoře a já dole. Manžel se tomu smál, nikdy jsme to nepochopili.

Nebo jsme byli v Japonsku, vešla jsem tam do japonských lázní. Musíte dodržet jejich zvyklosti. A Japonci se nemyjí, že by se myli tím, že by vlezli do toho bazénu. Oni si předtím vezmou takový džber, kterým ze sebe spláchnou tu špínu a pak teprve lezou do bazénu . To jsem všechno udělala, ale nebyla tam ani noha, koho bych se zeptala, která část je ženská a která mužská. Tak jsem vlezla do toho bazénku a tam jsem se rochnila a najednou přišli dva Japonci. No jasně, že jsem byla v pánské části. Dělali jen hi, hi, hi.

Nebo ke mně přišla Japonka s malinkým chlapečkem na ruce, miminkem. Všichni se pořád uklání, jsou strašně slušní. Vzala to dítě a podávala mi ho do ruky. A teď já, co potřebuje? A ona – Foto. Takže jsem si vzala dítě a ona si udělala fotku. To byl rok 79, všechno bylo uzavřený, oni tam bělocha, člověka Evropana, často ani nikdy neviděli. Takže já jsem tam byla jako vzácná kobyla nebo něco takového.

Jezdili jsme tam stopem, spali , kde se dalo, ale taky jsme byli v Royal hotelu v Ósace, ten byl vybavený. Tam byly zimní olympijské hry, já jsem nikdy v životě nic takového neviděla, ze socialistického Československa vyjedete a najednou jen koukáte .Byla tam taková Niagara za sklem, spousta vody ve vodopádu a dole z toho vytékal potůček, přes něj mostky, protékal tou halou a vytékal zase do jezírka, které bylo na druhé straně toho hotelu, prostě romantika. Šla jsem se na to kouknout ještě večer a oni otočili knoflíkem, všechno zhasli a nic. Žádný vodopád, žádný potůček, bylo tam ticho. Ta technika, vůbec jsem nedokázala pochopit, že všechno je jenom jako.

I teď, po tolika letech, se mi občas vynoří, co jsem tam viděla a někde to uplatním.

Nebo orient, ty orientální věci, krásné, zlaté. Orient je mi hodně blízký, já si myslím, že jsem tam někdy žila.”


2003
O výstavě Příběhy a reflexe v olejových a keramických obrazech,

Lomnice nad Popelkou


2008
Eva Jandejsková a její strážní andělé,

Český dialog

Z obrazů na nás shlížejí tyto nebeské bytosti s lehkou samozřejmostí. Z jejich smírného, ale zároveň i tak trochu sebejistého vystupování je zřejmé, že o své existence a vlivu na nás smrtelníky, nepochybují. Jde spíš o nás samotné, nakolik si andělské působení připustíme my.

Při pozorném prohlížení zjistíte, že snad ze všech obrazů na vás cosi vane, či do vás vstupuje.

,,Pracuji s energií, život není statický, všude kolem cítím proudy energie, které se pak objevují i v mých obrazech. Celý život zápasím se smutkem. To je nebezpečná energie, s níž se musím stále vyrovnávat. Teď ale mám dojem, že se mi to konečně po mnoha letech daří.”


2015
Byt vám prosvětlí obrazy,

Kultura 21

,,Svou prací chci napomáhat otevření duše své i druhých vyšším pravdám. Svá poznání nikomu nevnucuji, jen je mám při své práci intenzivně na mysli. Lidé to z mých obrazů cítí a samozřejmě reagují podle svého naturelu a stupně poznání – od nadšení až po nezájem.“


2007
Eva Jandejsková a její strážní andělé,

Dialog


2008
zařazena do Kalendáře Krásná paní


2012
Začala žít nová pražská galerie


2013
Eva Jandejsková si splnila sen o vlastní galerii,

Novinky


2015
Obrazy Eva Jandejsková,

Jan Brabenec


2015
Byt vám prosvítí obrazy,

Kultura 21


2017
Zemité obrazy Evy Jandejskové propojují zemi s duchovnem nebeského světla


2017
Rozhovor pro Český rozhlas


2018
Biblické motivy


NEWSLETTER