média

1973
Mít kam jít – prestižní designový časopis Domov

Na Malé straně žila autorka čtvrt století. Byt na Maltézském náměstí ji stál nemalé úsilí.  Bydlení mezi střechami, s pohledy na nebe, sv. Mikuláše, sv. Víta a americkou vlajku na letohrádku ambasády, bylo zdrojem radosti a velkou inspirací k mnoha obrazům. Častým námětem keramických kachlů a obrazů bylo malostranské okénko s květinami, záclonami a životem holubů na protější střeše. Tak vznikl i obraz s názvem Egomaniak.

 Byl to pohled na nadutého, sebestředného holuba, který na protější střeše prováděl svojí námluvní choreografii ještě dlouho poté, co objekt jeho námluv už dávno odletěl. Když zjistil, že holubice zmizela, ještě více se nafoukl, nevěřícně kroutil hlavou ze strany na stranu a náhle zcela zplihnul – zkrátka egomaniak.“ 

Jaký ale byl autorčin sen o bydlení? Jak se nosí stavební materiál do 3.patra bez výtahu? Kde se našly staré radiátory a proč nerada mění vybavení svého bytu?

Více zde


1975
francouzské noviny LÉVEIL o Výstavě v Paříži ve čtvrti Nanterre

Autorka výstavu osobně zařizovala prostřednictvím  Ministerstva zahraničních věcí a také ji jela instalovat. Když přijela, vše už bylo naaranžované. Jenže tak, že už se to snažila jen zachránit.

Kus popelníku byl například ve váze. Někdo, kdo to neznal a nevěděl si s tím rady, naaranžoval věci po svém. Jenže na kompletní změnu už nebyl čas. Blížila se vernisáž a já jsem tam poskakovala, abych to nějak spravila. Spravit to ale nešlo. Lidem se to i tak líbilo.“

Tím trable nekončily. Na vernisáži autorka točila na kruhu, aby předvedla, jak vypadá její práce. Ovšem kruh byl nožní. Moc jí to s ním nešlo, protože uměla jen s elektrickým.

 „ Bylo to strašný a jediný, kdo to chápal, proč to nejde, byl tlumočník. Chudák, byl to starý pán, to kolo mi dole roztáčel, abych tam vůbec něco předvedla. No, předvedla, snažila jsem se, ale jelikož jsem byla mladá a docela pohledná, tak to prošlo s úsměvem.”

Ale klid nebyl ani po návratu.

 „ Z Francie mi přišlabedna střepů. Tenkrát jsem šla na Ministerstvo zahraničí a ptala jsem se, jestli to bylo pojištěné. A odpověď zněla – No, na to nemáme, abychom to pojistili. Buďte ráda, že jste tam vůbec jela. A já ráda byla.“

Více zde


1976
Kde zněla zobcová flétna,

Práce

,,Ženy žasly nad keramikou výtvarnice Evy Jandejskové. Každé dílo má svou atmosféru, je znát autorčina snaha zvítězit nad hmotou a prostorem.“

Manekýny, jako pestrobarevní motýlci, předváděly modely zdobené batikou

Kožený šperk, snad poprvé u nás.

Umění nevšední krásy hledající nové, neotřelé uplatnění.

Více zde


1976
Keramika pro krásu, Lidová demokracie

To, co na první pohled vypadá jednoduše, nohy šlapou a ruce formují hrneček, je dost těžké. Zkoordinovat pohyb rukou a nohou a tělo udržet v klidu.

Autorka tvořila vázy, vázičky, popelníky, vázy na zeď a na Vánoce sérii zakuřovadel – takových domečků pro františky.

 „ Dělala jsem točené věci, z různých úhlů, zepředu, zezadu. Každá ta váza byla k nějakému květu nebo skupině květů určená. Třeba ty okraje keramiky, které byly prolamované, udělaly kolem jednoho květu okrasu, Dal se tam pak jeden živý květ a stačilo to. Anebo se do nich dávaly květiny nahoře a z boku taky, Do velkých váz jsem vkládala vložky, aby se nemusela vodou plnit celá váza a také proto, že ve vložce se lépe vyměňuje voda a snadněji se vymývá.

Svícny jsem také dělala praktické, na dvě půlky, když je rozpojíte, lehce dovnitř vložíte svíčku a zaklopíte. Když dohoří, tak se to zase vymění.”

Proč chodila na  předmět  točení hrnčířským kruhem včas? Proč jí bavily vázičky na zeď? A jak vypadá malá, přátelská souprava? Dočtete se v článku z Lidové demokracie.

Více zde


1977
Keramika plná květů,

Květy

Z květin si autorka všímá především slunečnice a kopretiny, patří k těm, kteří mají tyto kytky rádi pro jejich neokázalou krásu, skromnost a nenáročnost. Vytváří užitkovou keramiku, která má být užitková v tom nejhezčím slova smyslu. Máme si s ní ,,užít” mnoho radosti, má dotvářet náš životní styl a prostor.

Proč jsou její svícny a vázy skladebné? Jak vidí své další možné cesty?

Více zde


1977
Za hrnčířským kruhem,

Večerní Praha

Po studiu na gymnáziu se zaměřením na fyziku, byla Eva Jandejsková přijata, a to hned do druhého ročníku, Na Uměleckoprůmyslovou školu v Uherském Hradišti, na obor návrhářství užitkové a dekorační keramiky.

Po jejím ukončení se vrátila do Prahy, ale k realizaci svých snů potřebovala svou pec, kruh, špachtli, barvy a glazury. Ještě tři roky dojížděla s nevypálenými pracemi za přáteli do Českého Krumlova. Doma ve vaně několik dní plavila hlínu a při jejím sušení měnila kuchyň v bahniště.

Poté se dočkala vlastního hrnčířského kruhu a pokračovala v tvorbě užitečných předmětů pro všední den, které však již tehdy měly punc nevšední krásy.

Jak formovalo studium její vkus a tvůrčí názor?

Více zde


1977
Na hrnčířském kruhu,

Domov

 „ Nejcennější na tomto článku dneska je, že se moje vázička tehdy dostala na titulní stranu prestižního designového časopisu Domov. Já jsem nebyla členem Fondu výtvarných umělců ani členem Svazu výtvarných umělců, tedy to vlastně nebylo možné, získat titulní stránku. Pak mi volal pan redaktor, že z toho měli velké problémy. Já to tehdy ani nijak neoslavovala, protože když se člověk prezentoval mimo ten fond, tak to nikdy nepřinášelo žádný užitek a spíš jsem z toho měla hrůzu.

Vypadalo to tak, že když jsem chtěla prodávat v Díle ( prodejna Fondu výtvarných umělců), tak jsem musela projít jejich komisí. Tou jsem neprošla, protože mi řekli, že je to nekeramické, že to vypadá kovově, že to nemá úroveň, že je to bla, bla, bla. Nebyla jsem prostě jejich člověk.

A to z několika důvodů. Za prvé jsem nebyla žačkou žádného pražského pana profesora, školou jsem byla jsem z Moravy. A za druhé jsem nechodila na žádné párty, kde se získávaly kontakty a s nimi různé výhodné zakázky, do toho systému jsem nikdy jsem nezapadla a pořád nezapadám. Proto jsem skoro zapadla.”

Autorka v článku vděčně vzpomíná na prof. Mikuláštíka z Uměleckoprůmyslové školy v Uherském Hradišti. Studenty vedl s taktem a takticky.

Po návratu do Prahy získala s bytem na Malé straně i zvláštní tvůrčí atmosféru. Na začátku tvorby se rozhodla pro keramiku zvanou užitkovou.

Více zde


1977
Ot čega se pravi cvet, Socijalistička Čechoslovačka

 „ Tohle je jugoslávský časopis , který si vyžádal moje podklady a vydal článek. Nevystavovala jsem v Jugoslávii, jen si vyžádali fotky a informace a pak to vyšlo v časopise“.

Více zde


1977
O výstavě v Kulturním centru v Berlíně,

Neues Deutschland a další noviny

V Československém kulturním centru v Berlíně Eva Jandejsková vystavovala společně s akademickou Malířkou Světlou Žákovou –Štrupovou.

Pro velký zájem veřejnosti byla výstava následně instalována ještě v loděnicích ve Wiesmaru.

Stejnou výstavu pak hostilo i Kulturní centrum v Bulharsku, v Sofii.

 „ Na základě výstavy ve Francii v roce 1975, kterou jsme dělali přes Ministerstvo zahraničí se na nás pak obracela Kulturní centra různých zemí a také o tom informovaly tamní noviny. Neues Deutschland v Berlíně, DDR si potom ode mne celou tuhle kolekci zakoupilo, protože tam postavili novou budovu a chtěli ji něčím vybavit. Umělecké předměty šly koupit, protože jsem je prodala přes Art Centrum za valuty, kdybych to dělala přes Svaz nebo Fond výtvarných umělců, tak jejich komisemi jsem nikdy neprošla. Za valuty, to šlo – kdokoliv, kdekoliv, cokoliv, za koruny na tom seděla komise. A ta podporovala jen svoje oblíbence.“

Více zde

Více zde


1978
Krása v hlíně zakletá,

Československý voják

 „Všimněte si, že v článcích je vždy povzbuzení, pohlazení, krása. To jsem se taky vždycky snažila, aby to člověku lahodilo pro duši. Vždycky to po mne bylo důležité, beru krásu jako projev ducha a proto ji vyzdvihuji.”

V jejím bydlení ji okouzluje skutečnost, že jak celek, tak poslední detail, jsou poznamenány citlivým tvůrčím vztahem k materiálům: k cihle, stejně jako ke dřevu, kachlíkům nebo textilu. Umí si na sebe skoro všechno ušít a dokáže si vyrobit i boty. V praxi si je ovšem raději koupí. Krásné lyrické předměty vymýšlí se zavřenýma očima před spaním ale i za bílého dne v dílně. Lecos si vysní, ale když začne pracovat s hlínou, představa teprve nabývá konkrétní podoby a vidí, co přesně chce. Lidi má moc ráda, nikdy před nimi neutíkala a věnuje jim celou svou práci. Cokoli ve své dílně dělá, dělá vždy s nadějí, že tím někoho potěší.

A kde ji přijali návštěvníci výstavy vřeleji – v Německu nebo Bulharsku? Kde ji zvali k sobě domů?

Více zde


1978
Pro oslavu života,

Práce

Kam oko pohlédne – pečeť krásy. Účelová stránka věci je spíš jakousi výchozí, vnější záminkou. Naléhavěji, než svou užitkovostí, totiž každý předmět promlouvá svým tvarem, výrazem, estetickou řečí a jejím vnitřním obsahem. Potřeba krásy, spontánní výdech radosti, jsou zřejmě dominujícím činitelem, cílem i příčinou tvůrčího činu.

Citace z návštěvních knih také rozehřejí:

Paní Jandejsková, asi vás potěší, že jste mi zkrášlila den, sděluji vám to, a kdyby jen den – budu z toho bohatší už napořád. ( J. Kolář).

A když se autorky zeptáte, proč to vlastně dělá, odpoví: Pro oslavu života.

Více zde


1979
Keramika nevšední krásy,

Lidová demokracie

…Každé slovo charakterizující dílo Evy Jandejskové zní příliš ploše a zdaleka nevystihuje zvláštní, osobité kouzlo, barevnost a krásu všedních věcí vytvořených s nevšední fantazií…

Více zde


1979
Výlet za krásou,

Práce

….Kniha návštěvníků je psaná německy, rusky, maďarsky, japonsky nebo také česky.

,,je to nádhera, která se nedá ani slovy vyjádřit….Tahle keramika zahřeje člověka u srdce…“

Více zde


1979
Nádherný lék, Lidová demokracie, Výstava v Roztokách

….Intuitivní, citlivá, lyricky zaměřená Eva dala už na samém počátku své tvorby do vínku hledání a objevování krásy. Ryzost a nefalšovanost jejího výrazu přivádí k opojení…….

Více zde

Více zde


1979
Hlína chce dobrý oheň,

Mladá fronta

,,Tenhle pán to napsal tak obdivně, že mě to zaskočilo. Až si to přečtete, tak vám to třeba taky přijde neobvyklé. Spíš to byl obiv ke mně, než k té keramice, já jsem na to nebyla zvyklá, všude mne zakazovali, ne oslavovali.. Měla jsem z toho pocit, že je to až nadnesené. To bylo poprvé, co se redaktor poklonil mě a ne mojí tvorbě. Tenkrát jsem si říkala: Ten člověk se snad zamiloval.“

….Eva Jandejsková, keramička, které by měl patřit svět, protože ho pomáhá nejen stavět.

Objevuje jeho zasuté, téměř ztracené hodnoty……..

Tvoří mezi námi žena s tváří a gesty antické bohyně….

… Krajiny dětství našeho se nikdy nevracejí zpátky. Ten kouzelný bezstarostný čas si každý mohl prožít jen jednou, jedinkrát. Eva Jandejsková se nám ve svých vzácně jemných věcech pokouší postavit most či bránu k zasutým sice, ale nikdy zcela zapomenutým krajům dětství…

Proč se keramický svět autorky v této době rozšířil o engoby? A co to vlastně je?

Více zde


1979
Čekání v trávě,

Rudé Právo

…Evě Jandejskové a Pavlu Císaři se podařilo vytvořit jakýsi dvojkoncert…….

Více zde


1979
Oáza křehké krásy,

Flora

…Vzácná jednota vystavených děl, nainstalovaných s největším možným půvabem, vezme příchozímu dech…..

Více zde


1979
Setkání s krásou,

Lidová demokracie

… Ten, kdo již drive propadl kouzlu její keramiky, nebude zklamán. Svícnům, vázám, nástěnným kachlům, vytvořeným k užitku i radosti, vtiskla umělkyně vždy kousek své osobnosti. Lyriku, smysl pro krásu a radost ze života……, ale především umění těšit se z věcí nejnepatrnějších

Více zde


1980
Pokaži mi ako stanuješ, Socijalistička Čechoslovačka,

jugoslávský časopis

 „ Opět, stejně jako v roce 1977 si jugoslávský časopis vyžádal podklady a vydal větší článek, než původně.“

Více zde


1981
Nie je váza, ako váza,

Dievča

… Květy najdeme u Evy Jandejskové na každém kroku, i když nemá vlastní zahrádku, snad proto vyrábí různé zahrádky z keramiky….

… Vázy, keramické kachličky, stolní keramiky, to vše upoutá ušlechtilým, promyšleným tvarem, decentní glazurou. Ze všeho je cítit perfektně zvládnuté řemeslo, kus poctivé práce a houževnatost…..

… Zkouší novou technologii, jako když kuchař zkouší nový recept.

Více zde


1982
Kytky rostou z hlíny,

Pionýr

,,Tenhle článek psala paní redaktorka Maruška Vrbová, manželka skladatele a textaře Pavla Vrby. Byli u mě jednou na návštěvě na Malé straně, a když pozdě večer v dobré náladě ode mě odcházeli, byli na Kampě přepadeni. Podle zpráv Marušky došel Pavel domů s boulí a bez čepice.

Ostatně i já jsem byla jednou na Kampě přepadena. To jsem si po škole vydělávala jako šatnářka v hospodě u Schnellů u Malostranského náměstí a chodila jsem v noci domů na Smíchov. Mrzlo jen praštilo, a tak jsem si krátila cestu přes Kampu. A abych si dodala odvahu, kráčela jsem rázným krokem uprostřed špatně osvětlené cesty. V polovině parku na mě z křoví vyskočil jakýsi malý mužíček a pověsil se mi na krk. Já jsem se tak lekla, že jsem ztuhla doslova jako sloup a nevydala jsem ani hlásku. Ten ,,násilník“, zřejmě zklamán mojí reakcí, seskočil a utekl. Když jsem roztuhla, tak jsem v šoku kráčela dál, přes Smíchovské nábřeží domů. Hlavou se mi honily myšlenky, že bych to přepadení měla někde nahlásit. A v tom jsem uviděla nápis Policie a před ním postávali dva uniformovaní hoši. Hned jsem se k nim vrhla a líčila jsem jim svůj čerstvý zážitek. Oni byli plni pochopení, vyptávali se, jestli se mi nestalo něco víc a projevovali zájem mi nějak pomoci. Když mě chtěli vyprovodit domů, aby mě náhodou ještě někdo nepřepadl, tak mi řekli, že bych to fakt měla nahlásit policajtům. No a já jsem řekla: Vždyť proto vám to tu hlásím. A oni se smáli a říkali: No jo slečno, my jsme od říční policie a jsme tu náhodou. Tím moje sebevědomí kleslo na nulu, ale na rozdíl od Pavla Vrby mě čepice zůstala pevně na hlavě.“

… Kombinace keramiky s různými materiály je pro každého keramika vzrušující. Zvláště, když jde o takový technologický problém, jako je spojení šamotu, porcelánu a majolikové hmoty, o které se v poslední době snaží Eva Jandejsková. Musí totiž najít správný poměr, při kterém by materiály v peci pracovaly přibližně stejně. V opačném případě výrobky při schnutí a pálení praskají. Zatím její výrobky končí většinou v koši.

Proč se přesto cítí jako znovuzrozená?

Více zde


1986
Ke kráse prostředí,

Voják

Nová technologie umožňuje autorce přechod na keramické obrazy, kachle, mozaiky a plastiky, mezi nimiž objevuje svůj nový svět. K majolice se však nadále vrací, protože příznivci prací Evy Jandejskové se nadále dožadují i její keramiky užitkové.

Proč začala Eva Jandejsková tvořit mozaiky a plastiky?

,, Stále dokola opakující se motiv váziček a svícnů nesplňoval mé představy o tom, jak a co chci tvořit dál. Od každého tvaru jsem udělala pár kousků a zjistila, že mě to dál neuspokojuje. Potřebovala jsem tvůrčím způsobem dělat něco jiného. Byly to obrázky, které splňovaly mou touhu po dalším vyjádření. Ze začátku lidé ty obrázky moc nebrali, chtěli pořád stejné vázičky, ale já jsem to pozvolna začala kombinovat tak, aby se do keramických obrázků dala zakomponovat i čerstvá květina, Takové obrázky se začaly lidem líbit a postupně pochopili, že to druhé je nové a neotřelé. A já jsem pochopila, že stále dokola opakovat jednu věc nelze, protože se tím brzdím a moje cesta je neustále se rozvíjet.“

Více zde


1986
Hudba uhnětená z hlíny,

Rudé právo

…Výstava má jeden význačný rys: smysl pro humor, nadsázku, karikaturu – je to prostě hodně legrace, jemné, kultivované a duchaplné….

,,Výstavu pořádal na Újezdě Fond výtvarných umělců. To jsem se poprvé dostala s fondem, na společnou výstavu keramiků.”

Více zde


1986
O výstavě ve výstavní síni Metro

Na této výstavě byly kromě závěsných a prostorových váz a váziček k vidění nejnovější práce – velké keramické mozaiky a plastiky s různými náměty.

Více zde


1986
O výstavě Vánoce s knihou a keramikou

…Tato neprodejná výstava nese všechny charakteristické znaky dobrého ženského výtvarného projevu. Je něžná, romantická, emotivní, ovládající I drobné nuance keramické profese. Každého nově příchozího se vystavené exponáty zmocní, jako zdařilý motiv symfonické básně…..

,, Pamatuji se, že když vešel na výstavu Jiří Mucha ( syn Alfonse Muchy), kterého pozval můj manžel, zastavil se před keramickou mozaikou Ženy s pávem a pln obdivu nám řekl: Ale to je opravdu secese.“

Více zde


1987
Poetická krajina Evy Jandejskové,

AZ Magazín

Je až neuvěřitelné, kolik krásy a nádherných pocitů vyzařuje z díla, které její ruka vytvořila z neživého materiálu. Takový a mnoho dalších podobných zápisů můžete číst v návštěvní knize výstav…


Více zde


1987
Rozhovor se ženou, které chutná voňavý chléb,

Západočeský Pekař Cukrář

… ,,Nás tak trochu pojí pec. Jenže já nepeču a vy pro změnu nepálíte, tedy alespoň pokud dodržujeme technologii nebo technika neselhává. Různá teplota, vlhkost, doba vsázky a pečení či pálení, nás zase tak trochu odlišuje. Mám ráda křupavé a jak vy říkáte objemné pečivo, voňavý, nedrolivý chléb. Nevím, jaké housky pečete vy, ale já je nakupuji kousek od domova, v Praze na Malé straně…..

Více zde


1988
o výstavě La DONNA NELL ARTE v italské Gorizii

,, Účastnila jsem se svými exponáty výstavy Ženy v umění. Bylo to v Gorizii, na rozhraní Itálie a Jugoslávie. V tamní galerii prezentovalo svá díla mezinárodní zastoupení autorek.

Více zde


1988
Pohoda v duši,

Květy

…Na keramičce Evě Jandejskové je na první pohled patrná jednota vnitřního světa….

Začne-li se jí dařit na jedné cestě, hledá další…

… Co dala a vzala Evě Jandejskové keramika? ..Nevím, co vzala, ale vím, co dala. K tvorbě se často musím nutit, ale mám-li impuls, nemusím pak ani spát. Ve vnitřním napětím které často prožívám, se dají zažít moc hezké okamžiky štěstí….Je spousta věcí, které mě nebaví, Tahat hlínu, zpracovávat ji…Ale když se to povede, ten procítěný, intenzivní pocit štěstí – to je ono! Stojí za všechnu tu námahu, neúspěchy i zklamání. To je moje odměna.”

Více zde


1989
O výstavě v německém Bayreuthu

Výstava v tabákové továrně. Takto o výstavě informoval Nordbayerischer kurier – všimněte si fotky s obrazem Dáma s pávem – tento obraz obdivoval syn Alfonse Muchy, Jiří Mucha.

Více zde


1989
Zápisník o výtvarném umění

,,To byla taková socialistická výstava a na ní byli tendenční výtvarníci. Tu výstavu hodnotil pan Jaroslav Boček, což byl pojem který hodnotil výtvarníky a tady napsal: Zvláštní výboje jsem tu nenašel a tím spíše jsem postrádal expozici Evy Jandejskové a Stanislava Martince, které znám z individuálních výstav a kteří dost úspěšně čeří vody zaběhnutého keramického standardu. Jandejsková úsporným nanášením malířských prvků do keramiky. Martinec svérázným myslitelským přístupem jak k materiálu, tak ke světu.

Takže on nás tam postrádal, on byl známý hodnotitel, kunsthistorik, speciálně na keramiku. On prošel tu keramickou výstavu a napsal, že nás postrádá. To bylo taky docela dobrý.

Když jsem ten článek našla, tak jsem si to tady podtrhla. A souhlasila jsem s ním. Když se tam měla prezentovat celá výtvarná obec keramiků, tak že tam měly být zastoupeny všechny směry, I to naše křehké a poetické pojetí.”

Více zde


1994
O výstavě SOMMERAUSSSTELLUNG,Drei Seen Galerie,

Rakousko

Společná výstava s innsbruckým sochařem, který pracoval se dřevem. Takto informovaly salzburské noviny…

Více zde


1997
Eva Jandejsková,

Naše rodina

….Autorka na pražské Portheimce představuje své olejové a keramické obrazy, které jsou poselstvím velkého duchovního a citového náboje, něžné I nádherně barevné, zahrnující mytologii, biblická podobenství, přírodní, hudební i pohádkové motivy…..

Více zde


1997
Výtvarné umění – nasaďte si poetické brýle,

Květy

….V posledních letech rozšířila autorka své tvůrčí hledání o obraz malířskou, zaujaly ji zejména kombinované voskové a olejové techniky. Keramika ji omezovala, měla potřebu hlubšího vyjádření příběhů…

Více zde


1997
Z blízka,

ELLE

Výstava na Portheimce ukazuje to nejlepší z 25 let autorčiny tvorby ….

Více zde


1997
Oltářní obraz Evy Jandejskové,

Sobotní slovo

Autorka získala zakázku na výzdobu kostela sv. Františka z Assisi v sicilské Messině. Třímetrová keramická mozaika bude umístěna v prostoru za oltářem….

,, Na Sicílii, v Messině, stavěli nový kostel, tenkrát se na mne obrátil papyrolog z Florencie, pan Rosario Pintaudia říkal, že by měli zájem. Já jsem zas řekla, že jsem ochotná to udělat i zadarmo, jen za cenu materiálu a odvozu a že bych chtěla udělat kvalitní keramickou mozaiku v opravdu pěkném prostoru. Tak jsme to domlouvali, místní pan farář říkal jo, jo, jo. Stavěl se kostel, pak nebyly peníze a tak se to protáhlo, že nevím, zda to někdy dostavěli. Takže zůstalo jen u toho návrhu. Věčná škoda, byl to mimořádně dobrý návrh. Všem se to líbilo, ale výsledek byl nula.”

Více zde


1997
Tvůrkyně oltáře,

Vlasta

Eva Jandejsková získala zakázku na výzdobu kostela sv, Františka z Assisi v sicilské Messině.

Více zde


1997
Malující keramička na Portheimce,

Právo

….autorka nechce diváka šokovat, nechce ho ani uvádět do úzkých, ani si nehraje na formální experimentátorku…….

Více zde


1997
Portheimka vystavuje keramiku,

Mladá fronta Dnes

…Není jí lhostejná ani ekologie či obavy, kam současná doba směřuje, což vyplývá i z názvů děl – Zánik fialové planet, Ti, kdo přežili…..,,Člověk by se měl zamýšlet, k čemu tady je, kam spěje. Nechci ukazovat katastrofy a věci negativní, ale hlavně to, že ze špatného vychází něco, co je přínosem.“

Více zde


1997
Eva Jandejsková,

Reflex

,,Můj kamarád, spolužák, který dělal v Reflexu, mi nabídl, že o mně napíše článek. On byl básník, posílal mi knížky, já mu posílala obrázky. Tak jsme spolupracovali. Tohle byl náš poslední společný projekt, zastavil se u mě s fotografem, to už jsme s manželem bydleli na Vinohradech.“

… Práce Jandejskové stojí jaksi mimo výtvarné proudy a módní trendy. Proto působí potíže kritice, ale nikoli obecenstvu.

… Našinec by čekal, že se výtvarnice postará o rozvěšení obrazů před výstavou, ale opak je pravdou. To hudební skladatel strávil před výstavou na Portheimce tři dny, zavěšoval a převěšoval. ,, Manžel tu výstavu komponuje jako symfonii, pozná, kde jsou vrcholy, jak sdružovat motivy. Autor nemá od toho, co udělal, správný odstup, proto řada výstav dnes vypadá, jako by do sálu někdo vysypal vagón s uměním a dál už se o něj nestaral.“

…Eva Jandejsková vstává kolem osmé a první, co dělá je, že se jde podívat z okna, zda to stálo za to, se do tohohle světa probudit. Zatím prý byla vždy odpověď kladná.

Více zde


1997
Eva Jandejsková,

HUDEBNÍ ROZHLEDY

Můj muž byl hudební skladatel, tak to bylo takové naše společné povídání o nás dvou a společné zálibě v cestování

Já jsem byla dlouho takzvaně „nevýjezdová“, to znamená, že jsem nedostala souhlas k výjezdu do západních zemí s odůvodněním, že moje soukromá cesta není v souladu se státními zájmy. Jakmile se tato blokáda uvolnila, vyrazili jsme do světa za poznáním.

A Japonsko v roce 1979 pro nás, pocházející ze socialistického Československa, byl atak na všechny smysly.

Přes dokonale fungující šinkansen, ohromující technické vybavení hotelů a mnohaproudový automobilový provoz na Ginze, vnímáte kulturu lidí, kteří ctí svoje tradice. Když jsme se dostali z přelidněného a hektického pobřeží do hornatého středu ostrova, ukázala nám tato země úplně jinou tvář. Tvář laskavých a ochotných lidí, kteří tak, jako kdysi u nás bývalo zvykem, ctili pravidlo ,,Host do domu, Bůh do domu“ a v tomto duchu se k nám také chovali. Dále už vyprávění Oldřicha viz Hudební rozhledy.

Na naší cestě po Japonsku jsme se dostali mezi poutníky, kteří měli zájem o osobním zklidnění, takzvaném „vyčištění hlavy“ a uzavírali se do Zen budhistických klášterů mezi mnichy a mistry Zenu.

Ne mnoho z těchto klášterů se v určitém období otevíralo civilním zájemcům i cizincům a umožňovalo jim tam pobyt.

V touze za poznáním jsme se na několik dnů uzavřeli v prostorách kláštera Zen Óbaku a společně s mnichy jsme absolvovali jejich každodenní práci, rituály a meditace. Byla tam tvrdá disciplína, skromná strava a vše téměř beze slov. Při společných hodinových meditacích se sedělo v tureckém sedu v řadě na dřevěném pódiu. Mezi námi procházel mistr, který dohlížel na bdělost každého z nás. U každého, kdo polevil v koncentraci se zastavil, aby ho srovnal. K tomu účelu oběma rukama před sebou vzpíral těžkou, velkou, dřevěnou, jakousi „plácačku“. Pamatuji se na můj úlek, když v tichu zazněla rána, jak upustil plácačku na dřevěnou podlahu. Zastavil se před jedním z Japonců, ten se pokorně sklonil tak, aby na jeho ohnutá záda mohla dopadnout ona plácačka. Což se také stalo, mistr se napřáhnul a plochým koncem plácačky udeřil.

Jak mně bylo dodatečně vysvětleno, tak to nebyl výprask, ale pomoc. Ten úder je veden tak, aby zaktivizoval body kolem páteře a tím dotyčného energeticky srovnal.

Byla jsem ráda, že na nás Evropany tyto praktiky nezkoušel, nevím, jak bych se byla tenkrát zachovala. No jiná země, jiný mrav.

Zážitky z cest se staly častým námětem mých keramických prací.
Například:
– Japonka (při čajové ceremonii v Naře) Přiložit foto
– Mandarinkový ostrov (Nástěnný kachel ostrova Šikoku) Přiložit foto
– Pištec z Kotohiry Přiložit foto
(Jedenkrát v roce vycházejí mniši ze svatyně nad městem Kotohyra, snášejí chrámový poklad a
procházejí městečkem za znění hudby chrámových pištců. Vyjít přes dva tisíce schodů vedoucích ke
svatyni, vidět tradiční sváteční obleky mnichů, slyšet naprosto neobvyklou ohlušující hudbu, to
všechno byl nevšední zážitek na který nelze zapomenout.)

Více zde

2002
Mít kam jít

,, Je zajímavé, že v roce 1973 vyšel článek se stejným názvem v časopise Domov. A o 29 let později, opět o mém bydlení, v časopise Můj dům.“

Více zde


2003
O výstavě Příběhy a reflexe v olejových a keramických obrazech,

Lomnice nad Popelkou

,,V rámci Lomnického kulturního léta probíhají různé kulturní akce. Jedné takové jsem se zúčastnila výstavou v Lomnickém muzeu. Tuto výstavu mi zprostředkoval Jaroslav Krček, který ji zároveň s mým mužem uvedl slovem a hudbou.“

Více zde


2008
Eva Jandejsková a její strážní andělé,

Český dialog

…Z obrazů na nás shlížejí tyto nebeské bytosti s lehkou samozřejmostí. Z jejich smírného, ale zároveň i tak trochu sebejistého vystupování je zřejmé, že o své existence a vlivu na nás smrtelníky, nepochybují. Jde spíš o nás samotné, nakolik si andělské působení připustíme my.

… Při pozorném prohlížení zjistíte, že snad ze všech obrazů na vás cosi vane, či do vás vstupuje…. ,, Pracuji s energií, život není statický, všude kolem cítím proudy energie, které se pak objevují i v mých obrazech. Celý život zápasím se smutkem. To je nebezpečná energie, s níž se musím stále vyrovnávat. Teď ale mám dojem, že se mi to konečně po mnoha letech daří.“

Více zde


2007
Eva Jandejsková a její strážní andělé,

Dialog

Z obrazů pražské výtvarnice Evy Jandejskové na nás shlížejí tyto nebeské bytosti s lehkou samozřejmostí. Z jejich smírného, ale zároveň i tak trochu sebejistého vystupování je zřejmé, že o své existenci a vlivu na nás, smrtelníky, nepochybují. Jde spíš o nás samotné, nakolik si andělské působení připustíme my sami.

Více zde


2008
zařazena do Kalendáře Krásná paní

Zásadním průvodcem mých obrazů je hlavně touha vyjádřit krásu, ať už ji vyjadřuji
prostřednictvím příběhů z kulturního světového dědictví, z osobitého pohledu
na přírodu a život v ní nebo z pohledu na města v proměnách světla.

Více zde


2013
Eva Jandejsková si splnila sen o vlastní galerii,

Novinky

Eva Jandejsková je poslední roky spíše malířkou a nejnověji hlavně galeristkou. V domě, kde vyrůstala, si na pražském Smíchově zřídila galerii. Vedle vlastní umělecké tvorby si zvykla být v kontaktu se zedníky i městskými úředníky. Pracuje s pestrou paletou zážitků a stihne se i usmívat.

Více zde


2015
Obrazy Eva Jandejsková,

Jan Brabenec

Pozvánka na vernisáž výstavy do lomnického muzea – obrazy dvou významných pražských výtvarníků, paní Evy Jandejskové a pana Jana Brabence, v rámci 21. Ročníku hudebně-dramatického pořadu Lomnické kulturní léto.

Více zde


2015
Byt vám prosvítí obrazy,

Kultura 21

Obraz, který prosvítí byt, nemusí být drahý. Ve smíchovské Galerii Evy Jandejskové (Preslova 2, Praha 5) je pestrý výběr. Obrazy si tam můžete vybrat osobně, chystány jsou i nové internetové stránky. Cena je na domluvě.

Více zde


2017
Zemité obrazy Evy Jandejskové propojují zemi s duchovnem nebeského světla

Výtvarnice představuje svá díla v prostorách prácheňského muzea po jednačtyřiceti letech. Výstava dostala také název Proměny, které se prolínají její tvorbou. Je průřezem doby a vývoje osobnosti samotné umělkyně a její tvorby. Návštěvníci zde naleznou díla z keramiky, ale především obrazy, jejichž tvorbě dává v současné době přednost.
Vice

Více zde


2017
Krása ovlivňuje myšlení člověka

Eva Jandejsková hledá krásu kolem sebe, snaží se ji ztvárnit a rozmnožit. ,,Krása je pojem ducha a jako taková má možnost pozitivně ovlivňovat myšlení člověka,“ říká výtvarnice.

Více zde


2018
Biblické motivy

Horská synagoga v Hartmanicích vystavuje malby Evy Jandejskové, které jsou obohaceny kovovými plastikami Vítězslava Stoklasy.

Více zde


NEWSLETTER