1997, 1998 a 2017 Výstavy na Portheimce

V téteo galerii vystavovala Eva Jandejsková celkem třikrát.

Poprvé u příležitosti svých 50. narozeniin - to nejlepší z 25 let tvorby s názvem Eva Jandejsková - Keramika - obrazy - mozaika - plastika (1997).

Tehdy jsem si zaplatila výstřižkovou službu, abych nemusela hlídat, v kterém časopise se objevím. Bylo to praktické.
Ale vzpomínám si, jak si hudební skladatel Jindřich Jindřich taky zaplatil výstřižkovou službu, aby mu posílali všechny zmínky o něm, aby měl takové výstřižky, jako mám já. Furt mu nic nepřicházelo, nepřicházelo a pak mu přišla taková krvavá story, jak se neznámá dívka vrhla z mostu se slovy „Jindřichu, Jindřichu, cos mi to udělal?

Inu, vyhledávali jméno. Byl z toho úplně vyděšený. Tak Jindřichu Jindřichu - výstřižková služba, pozor na ni 🙂 .

Na Portheimku mám víc vzpomínek. Jednak, oni dělali výstavy vždy po měsíci. A po mě měl výstavu Olbram Zoubek. On měl dva dny na instalaci, já den na balení. Byl to fofr.
Také tam sídlilo Rádio Classic. Dělali vždy jako prezentaci výstavě interview s umělcem a pouštěli to do parku a do ulice. Tak mě tam zavolali na rozhovor. Já a interview, já a televize, prostě neštěstí. Na radu mého muže si mě vzali do té natáčecí kabiny a povídali jsme si o tom, o čem si budeme povídat. A když jsme skončili a já už měla hrůzu z toho, co mě čeká, tak mi řekli: My jsme to už natočili. Takže takhle mne obešli, na žádost mého muže, alespoň to bylo přirozené, nemusela jsem se klepat. To se mi ulevilo, jak to se mnou dobře sfoukli. Na Portheimce jsem měla vystavený návrh na ten oltář do Itálie. Byl v papírové podobě. Do výstavní síně se tam chodilo po prosklené ploše přes takové terárium pro zvířata, pro hady, nevím pro co ještě. A já do toho terária dala ten oltář a koukali jsme, co to tam pod tím sklem, dole je. Bylo to dobře nasvícené, ten výstavní prostor byl moc hezký. Byly tam panely, které byly variabilní, daly se změnit, takové kóje, které byly průsvitné, jako síťové, takže vy jste viděla skrz, kdo jde, co se děje, ale přitom na nich visely obrazy. Už to tam není. Teď se tam prezentuje sklo.

Podruhé se zúčastnila výstavy pro nevidomé s názvem Výstava pro všechny, i pro ty, kteří nemohou vnímat výtvarné umění očima (1998).

.....bylo nesmírně zajímavé vidět nevidomé děti, jak velice pozorně a pomalu osahávají keramiku a vnímají ji.....