Výstavy

1973
První výstava – Plzeň

JAN BRABENEC – EVA JANDEJSKOVÁ – RAFAEL KNOBLOCH – ZUZANA KNOBLOCHOVÁ – TOMÁŠ NOVÁK

Pět výtvarníků vystavuje šperky, keramiku, batiku a fotografie a vnáší nové estetické hodnoty do interiéru a módy.

Snoubilo se zde využití zapomenutých technik – voskové batiky a paličkované krajky s využitím tradičních materiálů pro věci dosud netradiční – kožené šperky, užitná keramika.

Šlo o první opravdovou sebeprezentaci autorky na velké výstavě.

 „Uváděl mi to pan spisovatel Fuchs. Podala jsem mu ruku a on mi jí olízl. Byla jsem v šoku a říkala jsem si – Jsem v bohémské společnosti, tady se asi ruce lížou 🙂

Tato výstava byla posléze k vidění v roce 1974 v prodejně Kniha ve Vodičkově ulici v Praze, v témže roce uspořádal SSM Investa jejich výstavu v rámci Mezinárodního roku ženy, Art centrum zařadilo její keramiku do své kolekce na Mezinárodní veletrh užitého umění ve Frankfurtu nad Mohanem v roce 1974 a v roce 1975 vystavovala skupina v Paříži.

Více zde


1974, 1975
Mezinárodní veletrh užitého umění ve Frankfurtu nad Mohanem


1975
Výstava v Paříži ve čtvrti Nanterre

Autorka výstavu osobně zařizovala prostřednictvím ministerstva zahraničí a také ji jela instalovat. Když dorazila, vše už bylo naaranžované. Jenže tak, že už se to snažila jen zachránit.

 „Kus popelníku byl například ve váze. Někdo, kdo to neznal a nevěděl si s tím rady, naaranžoval věci po svém. Jenže na kompletní změnu už nebyl čas,, blížila se vernisáž a já jsem tam poskakovala, abych to nějak spravila. Spravit to ale nešlo. Lidi to i tak vzali.”

Tím trable nekončily. Na vernisáži autorka točila na kruhu, aby předvedla, jak vypadá její práce. Ovšem kruh byl nožní. Moc jí to s ním nešlo, protože uměla jen s elektrickým.

 „ Bylo to strašný a jediný, kdo to chápal, proč to nejde, byl tlumočník. Chudák, byl to starý pán, to kolo mi dole roztáčel, abych tam vůbec něco předvedla. No, předvedla, snažila jsem se, ale jelikož jsem byla mladá a docela pohledná, tak to prošlo s úsměvem.”

Ale klid nebyl ani po návratu.

 „ Z Francie mi přišla bedna střepů. Tenkrát jsem šla na ministerstvo zahraničí a ptala jsem se, jestli to bylo pojištěné. A odpověď zněla – No, na to nemáme, abychom to pojistili. Buďte ráda, že jste tam vůbec jela. A já ráda byla 🙂


1975

navazující putovní výstava v La Rochelle, Limoges, Caudry, Nimes, Marseille


1976
Výstava v Píseckém muzeu

Osvědčená pětice výtvarníků – JAN BRABENEC, kožený šperk – EVA JANDEJSKOVÁ, keramika – RAFAEL KMOBLOCH, batika – ZUZANA KNOBLOCHOVÁ, drhaná krajka – TOMÁŠ NOVÁK , fotografie, která společně poprvé vystavovala v roce 1973, vzbudila zájem návštěvníků i tehdejšího tisku – Lidové demokracie , Práce, Mladé fronty.

Práce :

,,Ženy žasly nad keramikou výtvarnice Evy Jandejskové. Každé dílo má svou atmosféru, je znát autorčina snaha zvítězit nad hmotou a prostorem.“

Manekýny, jako pestrobarevní motýlci, předváděly modely zdobené batikou.

Kožený šperk, snad poprvé u nás.

Umění nevšední krásy hledající nové, neotřelé uplatnění.

Viz zde


1976, 1977
Výstavy v Německu

V Československém kulturním centru v Berlíně Eva Jandejsková vystavovala společně s akademickou Malířkou Světlou Žákovou –Štrupovou.

,,V Berlíně přijela na výstavu točit německá televize. A já se před nimi zavřela na záchodě a nechtěla jsem vylézt 🙂 Hrůzu z televize mám do dneška.“

Pro velký zájem veřejnosti byla výstava následně instalována ještě v loděnicích ve Wiesmaru.

Stejnou výstavu pak hostilo i Kulturní centrum v Bulharsku, v Sofii.

 „ Na základě výstavy ve Francii v roce 1975, kterou jsme dělali přes Ministerstvo zahraničí se na nás pak obracela Kulturní centra různých zemí a také o tom informovaly tamní noviny. Neues Deutschland v Berlíně, DDR si potom ode mne celou tuhle kolekci zakoupilo, protože tam postavili novou budovu a chtěli ji něčím vybavit. Umělecké předměty šly koupit, protože jsem to dělala přes Art Centrum za valuty, kdybych to dělala přes Svaz autorů nebo Fond výtvarných umělců, tak jsem nikdy neprošla. Za valuty, to šlo – kdokoliv, kdekoliv, cokoliv, za koruny na tom seděla komise. Tady jsem vůbec neměla možnost to dělat.“


1977, 1978
půlroční putovní výstava po jedenácti bulharských
městech, počínaje Sofií


1978
Výstava pražských výtvarníků ve Dvoře Králové


1978
Falkensteiner galerie, Falkenstein

Společná výstava Evy Jandejskové a Jana Brabence – keramika a kožené šperky.

„Já jsem s panem Brabencem vystavovala mnohokrát, ještě v současné době vystavujeme. Poprvé jsme se setkali v roce 1973, když jsem seděla v nějaké šatně a přišel za mnou Honza Brabenec a říkal: Slyšel jsem, že děláte keramiku, nechtěla byste s náma…

A já hned – No chtěla 🙂 A tak se provázíme celým životem. Z té skupiny pěti výtvarníků už vystavujeme jen my dva.“

Vice zde


1979
Výstava v Roztokách

Výstava keramiky Evy Jandejskové a fotografa Pavla Císaře vzbudila velký ohlas a stále se prodlužovala, až na celkových 7 měsíců.

,,Jenom se mrkněte, jak zněly titulky – Keramika nevšední krásy, Výlet za krásou, Nádherný lék. Každý to popsal nějak, ale vždycky tam ta krása byla. Měla jsem to dohromady s panem Císařem, který mi dělal katalog a měl tam také svoje fotky.

Když jsme s  mým mužem tu výstavu aranžovali, měli jsme na to asi tři dny. Můj muž byl velice precizní, vždycky jsme se dohadovali, kde co bude viset a ještě jsme se u toho pohádali. A jednou nás tam zamkli. Paní si neuvědomila, že my tam nahoře něco ještě děláme. Byl večer, nemohli jsme se odtamtud dostat. Telefony nebyly, volali jsme z okna, tam nebylo nic, hradby a nějaká čistička. Zaslechl nás vrátný a osvobodil nás. Tohle byl rok 79 a my jsme se tam s mým mužem v roce 89 vzali, v těch Roztokách. Kde se budeme brát? No, tak v těch Roztokách, když jsme tam měli tu výstavu. Ještě si nás tam pamatovali, to bylo o to nejkrásnější.”

V tisku se o výstavě v Roztokách opravdu hodně psalo.


1979
Výstava Eva Jandejsková a Emilia Tomanová,

Budapešť

,,To byla další výstava prostřednictvím Kulturních středisek, která je dělala nezávisle na fondu a svazu, pořádali výstavy mladým výtvarníkům, aby se to mládí dostalo do světa, takže já jsem dostala tu možnost, proto jsem byla v Berlíně, Sofii a Budapešti.

Z Budapešti mám vzpomínku, Bylo to nějak na jaře, potřebovala jsem květiny do těch mých váz. Kdyby byly prázdné, tak by se nepoznalo, jak jsou atypické. Peníze na koupení kytek jsem neměla, ale natrhejte si je, ve městě….Tak jsem jela autobusem za Budapešť, tam jsem narvala nějaké křoví, které mi do druhého dne vadlo, takže jsem ho přes noc máčela v hotelu, aby vydrželo, abych to tam mohla naaranžovat. No, ale já zapomněla, jakým autobusem jsem jela, bylo fakt obtížné se vrátit, ale zvládla jsem to.

Taky jsem tam nastydla, jak jsem zřejmě s těma kytkama lítala venku. Bolelo mě v krku, nemohla jsem ani mluvit, říkala jsem si, snad to tady přežiju, snad jim tady někde nepojdu. A oni mi řekli:, „No, počkejte, jak to vyřešíme? Tady se léčí všechno papričkama“. Šli jsme do hospody, tam mi poručili něco tak strašného, já jsem brečela, frkala, celá jsem úplně natekla, ale je fakt, že druhý den to bylo lepší. Frťana a pálivé papričky, když vás to nezabije, tak vás to posílí.“


1981
Výstava Kladno

,,Na Kladně byla bolševická paní ředitelka, která špatně pojistila výstavu a při cestě exponátů zpět ke mě domů, se jich většina rozbila. Ona k tomu měla postoj – No, tak se něco rozbije. Já se pak s nimi musela soudit, ale měla jsem svoji právní zástupkyni, paní doktorku Burešovou ( později byla ministryně spravedlnosti). Tenkrát obhajovala disidenty. Tak si mě prostě vzala a soudila se se mnou na rudým Kladně. Vyhrály jsme to a oni museli zaplatit.“


1985, 1987
účast na Výstavě české keramiky v Paláci kultury, Praha


1986
Výstava na Újezdě


1986
Výstavní síň Kniha

Výstava, kde kromě závěsných a prostorových váz a váziček, byly k vidění nejnovější práce – velké keramické mozaiky a plastiky s různými náměty.

Do výstavní síně občas pronikne hluk projíždějícího vlaku metra, ale svět zde soustředěný si ho příliš nevšímá. Je prozářen tichým vnitřním světlem, světlem, jehož spektrum tvoří melancholie, samota, ale i zdrženlivá a o to hlubší radost.

,,Tak jako byla jsem melancholická, to je pravda, nezářila ze mne veselost v tu dobu. Měla jsem spoustu problémů, věděla jsem, že to všechno je jako, tou určitou ilegalitou je to všechno ohrozitelný, ale dopadlo to dobře.”


1986
Výstava Vánoce s knihou a keramikou
,
výstavní síň Na Pernštýně

Tato neprodejná výstava nese všechny charakteristické znaky dobrého ženského výtvarného projevu. Je něžná, romantická, emotivní, ovládající I drobné nuance keramické profese. Každého nově příchozího se vystavené exponáty zmocní, jako zdařilý motiv symfonické básně.

,,Vzpomínám si, že jsem tam měla sraz s panem Jiřím Muchou, synem Alfonse Muchy, který byl v přátelském vztahu s mým mužem, Já jsem tam měla na výstavě secesní obraz Žena s pávem. On tak k tomu přišel, úplně mne nadchnul, takhle na to šáhnul a říkal: „To je secese, to je úplně secese. To je krásné.“ To mne potěšilo, když člověk, který je obklopený doma tím, čím je obklopený, tohle zavnímá, jako vysloveně se zalíbením. „To je secese.“ Byl potěšený , to mne taky potěšilo.”


1988
Výstava La DONNA NELL ARTE v italské Gorizii

,,To byla výstava Ženy v umění, té jsem se účastnila. Bylo to na rozhraní Itálie a Jugoslávie v Gorizii. Ženy výtvarnice se setkaly mezinárodně a prezentovaly svoje díla. Takže jsem tam byla pozvaná, Tak nějak s heslem – děvčata si dala rande v Itálii. Já jsem tam u toho osobně nebyla, jen jsem tam posílala mojí tvorbu. Měla jsem přítelkyni, dělala bechyňskou školu, pak si vzala Itala a žila v Udine. Byla malířka, dělala obrázky na skle, velice zajímavé, hezké, živila se tím. Říkala mi: Jestli chceš, tak něco pošli a budeš na téhle výstavě. Tak jsem poslala. Ona měla v tu samou dobu výstavu v Praze a okolí a já zase tam”.


1988
Výstava Kočky – ptáci, Dílo Újezd

,,Už to bylo omezené tím námětem, jmenovalo se to Kočky – ptáci, takže jsem tam musela dát kočky a ptáky, trošku jsem se do toho roubovala. a já jsem pak ty kočky a ptáky prezentovala. Například časopisu Květy jsem dala všechny fotky koček a ptáků a oni tomu dali titulek Pohoda v duši. Asi se jim to jevilo líp :)“


1989
Výstava v německém Bayreuthu,

,,To jsem měla výstavu v tabákové fabrice. Ředitel fabriky byl nadšen, protože keramickou výstavu tam ještě neměli. A já z jeho reakce byla nadšená taky, protože většinou, když se někam přijelo, tak se všichni zhrozili, protože to je těžké zavěsit keramiku., Klasické závěsy na obrazy, grafiku, jsou typizované, mají ty jezdce a keramika na to není uzpůsobená. Ta potřebuje hřebíček. A kam se ten hřebíček prskne, tam to je. Nemůžete to posunout. převěsit. To způsobuje velké problémy při instalaci. Když jsem vystavovala v Maďarsku, v kamenné katedrále, tam se nesmělo vůbec nic. Jak to lepit? Byly tam takové staré kvádry, tak jedině mezi ně, kde byl betonek, tak se to mezi to zaškrabalo. Prostě hrozný.

Ale keramika je těžká, ten můj kachel Karlův most váží přes čtyřicet kilo. Všichni říkali: To nám ten kachel spadne, to spadne. Já na to: Teda nevím, tak si neberte keramiku, ale pozvěte si grafika. Vždycky se ale našla nějaká možnost řešení, vlastně vždycky se našel někdo, kdo to nějak vyřešil.

Takže ve fabrice měli panely, tam se to zavěsilo a byli spokojení. A já taky.”

Takto o výstavě informoval Nordbayerischer kurier – všimněte si fotky s obrazem Dáma s pávem – tento obraz obdivoval syn Alfonse Muchy, Jiří Mucha.


1990
účast na výstavě v Alšově Jihočeské galerie v Bechyni


1992
Kolín nad Rýnem – Galerie Il Torchio,

Německo


1994
Výstava v Chrudimi – Tapisérie a keramika

,,Tohle byla prodejní výstava v Chrudimi, byla to tapiserie a keramika, já jsem se tam účastnila jen asi se dvěma díly, protože to bylo kolektivní. A ještě dva obory, tak by se tam toho víc nevešlo.”


1994
Výstava SOMMERAUSSSTELLUNG, Drei Seen Galerie, Rakousko

Společná výstava s innsbruckým sochařem, který pracoval se dřevem


1997, 1998, 2017
Výstavy na Portheimce

V této galerii vystavovala Eva Jandejsková celkem třikrát.

Poprvé u příležitosti svých 50 tých narozenin – to nejlepší z 25 let tvorby s názvem Eva JandejskováKeramika – obrazy -mozaika – plastika (1997)

,,Tehdy jsem si zaplatila výstřižkovou službu, abych nemusela hlídat, v kterém časopise se objevím. Bylo to praktické.

Ale vzpomínám si, jak si hudební skladatel Jindřich Jindřich taky zaplatil výstřižkovou službu, aby mu posílali všechny zmínky o něm, aby měl takové výstřižky, jako mám já. Furt mu nic nepřicházelo, nepřicházelo a pak mu přišla taková krvavá story, jak se neznámá dívka vrhla z mostu se slovy „Jindřichu, Jindřichu, cos mi to udělal?“ Inu, vyhledávali jméno. Byl z toho úplně vyděšený. Tak Jindřichu Jindřichu – výstřižková služba, pozor na ni.:-)

Na Portheimku mám víc vzpomínek. Jednak, oni dělali výstavy vždy po měsíci. A po mě měl výstavu Olbram Zoubek. On měl dva dny na instalaci, já den na balení. Byl to fofr.

Také tam sídlilo Rádio Classic. Dělali vždy jako prezentaci výstavě interview s umělcem a pouštěli to do parku a do ulice. Tak mě tam zavolali na rozhovor. Já a interview, já a televize, prostě neštěstí. Na radu mého muže si mě vzali do té natáčecí kabiny a povídali jsme si o tom, o čem si budeme povídat. A když jsme skončili a já už měla hrůzu z toho, co mě čeká, tak mi řekli: My jsme to už natočili. Takže takhle mne obešli, na žádost mého muže, alespoň to bylo přirozené, nemusela jsem se klepat. To se mi ulevilo, jak to se mnou dobře sfoukli.

Na Portheimce jsem měla vystavený návrh na ten oltář do Itálie. Byl v papírové podobě. Do výstavní síně se tam chodilo po prosklené ploše přes takové terárium pro zvířata, pro hady, nevím pro co ještě. A já do toho terária dala ten oltář. Vypadalo to dost zajímavě. Lidé chodili a koukali, co to tam pod tím sklem, tam dole je. Bylo to dobře nasvícené, ten výstavní prostor byl moc hezký. Byly tam panely, které byly variabilní, daly se změnit, takové kóje, které byly průsvitné, jako síťové, takže vy jste viděla skrz, kdo jde, co se děje, ale přitom na nich visely obrazy. Už to tam není. Teď se tam prezentuje sklo.“

Podruhé se zúčastnila výstavy pro nevidomé s názvem Výstava pro všechny, i pro ty, kteří nemohou vnímat výtvarné umění očima ( 1998).

,,…bylo nesmírně zajímavé vidět nevidomé děti, jak velice pozorně a pomalu osahávají keramiku a vnímají ji…”

A potřetí se zúčastnila výstavy Salon výtvarníků Prahy 5 – Městská krajina Smíchov

Šlo o kolektivní výstavu dvaceti šesti výtvarníků, kteří žijí a tvoří v městské části. (2017).

Každou výstavu provázel katalog, u druhé zmiňované výstavy samozřejmě katalog i s braillovým písmem. Autorka vždy vzbudila zájem návštěvníků a také tisku.

2000 Cyklus Hudba pod Petřínem, pod záštitou Rádia Svobodná Evropa, provázen obrazy z ateliéru Evy Jandejskové, 2000


2002
Výstava v Art Galery 34,

Francie


2003
Výstava Příběhy a reflexe v olejových a keramických obrazech,Lomnice nad Popelkou


2006
Výstava Biblické inspirace, Kostel Nejsvětějšího Salvátora, Praha


2008
Výstava Olejové obrazy Evy Jandejskové, Semily

,,Ze Semil mám zážitek. Jelikož výstava byla instalována v archivu, tak ten archiv je chráněný, měli tam všelijaká bezpečnostní opatření a tak. Zpěvák na vernisáži zpíval nějaké gotické nebo renezanční písně a jak se rozezvučel ten hlas, tak začaly zvonit sirény. Tak se to muselo utnout, ta siréna reagovala na to, že tam je nějaký nepřístojný zvuk. Začala zvonit. Ředitel hned někam volal, že to není vloupání, ale jen zpěv.”


2015
Eva Jandejsková a Jan Brabenec- Výstava v rámci Lomnického kulturního léta


2017
Výstava Proměny, Písek

,,Mám ráda písek pro jeho malebnou krásu, klid a přívětivost lidí. Vznikla zde také moje dlouholetá přátelství


Díla – exponáty, kolekce i celé expozice, zakoupené a instalované Institucemi:

Kulturní středisko, Berlín

Dům armády,Praha

MŠ, Mladá Boleslav

Galerie B.A.T Bayreuth, Německo

Galerie Broederenhuis a G.G.R. Design, Amsterdam, Holandsko

Unicef a OSN Vídeň, Rakousko


Sériová výroba realizovaných návrhů:

1974 – 1978 Dielo Bratislava

1984 Mozaiková výzdoba společenských prostor Drůbežárny Libuš, Praha

1991 Nástěnná mozaika v síni Českého literárního fondu, Praha



NEWSLETTER